| salt:hasText
| - Absorpce: lamivudin a zidovudin se z gastrointestinálního traktu dobře vstřebávají. Biologická dostupnost po perorálním podání u dospělých je u lamivudinu v rozmezí 80 až 85 % a u zidovudinu v rozmezí 60 až 70 %.
Bioekvivalenční studie porovnávala lamivudin/zidovudin s tabletami obsahujícími lamivudin 150 mg and zidovudin 300 mg užívanými společně. Součástí studie byl také vliv potravy na rychlost a míru absorpce. Bylo prokázáno, že lamivudin/zidovudin je bioekvivalentní s tabletami lamivudinu 150 mg a zidovudinu 300 mg podávanými jednotlivě, pokud se podává nalačno.
Po aplikaci jednotlivé dávky kombinace lamivudin/zidovudin zdravým dobrovolníkům činily střední hodnoty (CV) hladin lamivudinu a zidovudinu Cmax 1,6μg/ml (32 %) a 2,0μg/ml (40 %) a odpovídající hodnoty AUC byly 6,1μg.h/ml (20 %) a 2,4μg.h/ml (29 %). Medián (v závorce je uvedeno rozpětí) hodnot tmax byl u lamivudinu 0,75 (0,50 až 2,00) hodin a u zidovudinu 0,50 (0,25 až 2,00) hodin. Rozsah absorpce lamivudinu a zidovudinu (AUC∞) a odhadované hodnoty poločasu po aplikaci kombinace lamivudin/zidovudin zároveň s jídlem byly podobné hodnotám zjištěným při podávání nalačno, i když rychlost absorpce (Cmax, tmax) byla pomalejší. Na základě těchto údajů lze kombinaci lamivudin/zidovudin podávat zároveň s jídlem i nalačno.
Neočekává se, že by podání drcených tablet v malém množství polotuhé stravy nebo tekutiny mělo vliv na farmaceutickou kvalitu přípravku, a proto se při takovém podání neočekává změna klinického účinku. Tento závěr je založen na fyziochemických a farmakokinetických údajích, které předpokládají, že pacient rozdrtí a do úst přenese 100 % tablety a že ji ihned spolkne.
Distribuce: studie nitrožilní aplikace lamivudinu a zidovudinu prokázaly, že střední hodnota zdánlivého distribučního objemu činí u lamivudinu 1,3 l/kg a u zidovudinu 1,6 l/kg. Lamivudin vykazuje lineární farmakokinetiku v rozmezí terapeutických dávek a omezenou vazbu na hlavní plasmatickou bílkovinu – albumin (<36 % na sérový albumin in vitro ). Zidovudin se na plasmatické proteiny váže z 34 % až 38 %. Lékové interakce spočívající ve vytěsňování z vazby na plasmatické proteiny se u přípravku Lamivudin/Zidovudin Sandoz nepředpokládají.
Získané údaje prokazují, že lamivudin a zidovudin pronikají do centrálního nervového systému (CNS) a dostávají se do mozkomíšního moku (MMM). Střední hodnoty poměrů koncentrací v MMM a v séru 2 až 4 hodiny po perorálním podání byly u lamivudinu přibližně 0,12 a u zidovudinu přibližně 0,5. Skutečný rozsah pronikání lamivudinu do CNS a jeho vztah ke klinické účinnosti není dosud znám.
Metabolismus: metabolizace lamivudinu je podružnou cestou jeho eliminace. Lamivudin se odstraňuje nezměněn převážně renální exkrecí. Pravděpodobnost metabolických lékových interakcí je u lamivudinu nízká, vzhledem k malému rozsahu jeho hepatální biotransformace (5 až 10 %) a k jeho omezené vazbě na plasmatické proteiny.
Hlavním metabolitem zidovudinu v plazmě i v moči je jeho 5'-glukuronid, který představuje přibližně 50 až 80 % podané dávky eliminované renální exkrecí. Po nitrožilním podání zidovudinu byl jako jeho metabolit identifikován 3'-amino-3'-deoxythymidin (AMT).
Eliminace: pozorovaný poločas eliminace lamivudinu je 5 až 7 hodin. Střední hodnota systémové clearance lamivudinu je přibližně 0,32 l/h/kg, přičemž hlavní část lamivudinu se odstraňuje ledvinami (> 70 %) cestou transportního systému pro organické kationty. Studie u pacientů s renální dysfunkcí prokázaly, že narušená funkce ledvin ovlivňuje eliminaci lamivudinu. U pacientů s clearance kreatininu ≤ 50 ml/min je nezbytná redukce dávkování (viz bod 4.2).
Ve studiích, v nichž byl nitrožilně podáván zidovudin, činila střední hodnota terminálního plasmatického poločasu 1,1 h a střední hodnota systémové clearance byla 1,6 l/h/kg. Renální clearance zidovudinu se odhaduje na 0,34 l/h/kg, což svědčí o glomerulární filtraci a aktivní tubulární sekreci ledvinami. U pacientů s pokročilým renálním selháním jsou koncentrace zidovudinu vyšší.
Farmakokinetika u dětí: u dětí starších než 5 až 6 měsíců je farmakokinetický profil zidovudinu podobný jako u dospělých. Zidovudin se ze střeva dobře absorbuje a ve všech studovaných hladinách dávky u dospělých a dětí se biologická dostupnost pohybovala mezi 60 až 74 % se střední hodnotou 65 %. Cssmax hladiny byly 4,45 μM (1,19 μg/ml) při dávce 120 mg zidovudinu (v roztoku)/m2 tělesného povrchu a 7,7 μM (2,06 μg/ml) při dávce 180 mg/m2 tělesného povrchu. Dávkování 180 mg/m2 čtyřikrát denně u dětí vytvářelo podobnou systémovou expozici (AUC 0 až 24 byla 40,0 h.μM nebo 10,7 h.μg/ml) jako dávky 200 mg šestkrát denně u dospělých (40,7 hodin μM nebo 10,9 hodin μg/ml).
U šesti HIV infikovaných dětí ve věku od 2 do 13 let byla hodnocena farmakokinetika zidovudinu v plazmě při podávání 120 mg/m2 zidovudinu třikrát denně, a poté po změně na 180 mg/m2 dvakrát denně. Systémová expozice (denní AUC a Cmax) v plazmě při režimu podávání dvakrát denně se jevila ekvivalentní hodnotám expozice při podávání stejné celkové denní dávky podané ve třech rozdělených dávkách [Bergshoeff, 2004].
Farmakokinetika lamivudinu u pediatrických pacientů je obecně podobná jako u dospělých. U pediatrických pacientů mladších než 12 let však byla nižší absolutní biologická dostupnost (jejíž hodnota je u dospělých přibližně 55 až 65 %). Kromě toho byly u mladších pediatrických pacientů vyšší hodnoty systémové clearance, ale s přibývajícím věkem se snižovaly, až se kolem 12. roku věku přiblížily hodnotám dospělých. Vzhledem k těmto rozdílům, doporučenou dávkou lamivudinu pro děti (starších než tři měsíce a s hmotností méně než 30 kg) je 4 mg/kg dvakrát denně. Touto dávkou se dosáhne průměrné hodnoty AUC0-12, která je v rozsahu přibližně od 3 800 do 5 300 ng.h/ml. Nedávné výsledky ukazují, že expozice u dětí < 6 let může být snížená o zhruba 30 % ve srovnání s jinými věkovými skupinami. Další údaje zabývající se tímto problémem jsou průběžně očekávány. Nicméně v současnosti dostupné údaje nenaznačují, že by byl lamivudin v této věkové skupině méně účinný.
Farmakokinetika v těhotenství : farmakokinetika lamivudinu i zidovudinu u těhotných žen byla podobná jako u netěhotných.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)