| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antipsychotika, diazepiny, oxazepiny a thiazepiny
ATC kód: N05A H04
Mechanismus účinku:
Kvetiapin je atypické antipsychotikum. Kvetiapin a jeho aktivní metabolit v lidské plazmě, N‑desalkyl-�kvetiapin, reagují s celou řadou neurotransmiterových receptorů. Kvetiapin a N‑desalkyl-�kvetiapin vykazují afinitu k serotoninovým (5HT2) a dopaminovým D1- a D2- receptorům v mozku. Antipsychotické účinky a nízký potenciál pro extrapyramidové účinky (EPS) kvetiapinu jsou připisovány kombinaci antagonismu na různých receptorech. Kvetiapin má vyšší afinitu pro serotoninové (5HT2) receptory v mozku než pro dopaminové D2- receptory v mozku. Kromě toho má N-desalkylkvetiapin vysokou afinitu k transportéru pro noradrenalin (NET). Kvetiapin a N-desalkylkvetiapin mají také vysokou afinitu k histaminovým a (1-adrenergním receptorům a nižší afinitu k (2-adrenergním a 5-HT1a serotoninovým receptorům. Kvetiapin nemá významnější afinitu k cholinergním muskarinovým nebo benzodiazepinovým receptorům.
Farmakodynamické účinky:
Kvetiapin je účinný v testech antipsychotické aktivity (jako je podmíněná úniková odpověď). Funkční a elektrofyziologické studie prokázaly, že kvetiapin blokuje účinek dopaminových agonistů a zvyšuje koncentraci dopaminových metabolitů, neurochemické markery blokády D2-receptorů.
Výsledky studií na zvířatech predikce EPS ukázaly, že kvetiapin má atypický receptorový profil, který je odlišný od standardních antipsychotik. Kvetiapin po dlouhodobém podávání nezpůsobuje hypersenzitivitu dopaminových D2-receptorů. Kvetiapin vyvolává jen slabou kataleplexii v dávkách účinných na blokádu dopaminových D2-receptorů. Kvetiapin má při dlouhodobém podávání selektivní účinek, vyvolává depolarizační blokádu mesolimbických (A10) dopaminových neuronů, ale nikoliv nigrostriatálních (A9) neuronů začleněných do motorické funkce. Při akutním a chronickém podávání opicím rodu Cebus po předchozí senzibilizaci haloperidolem nebo bez senzibilizace vykazuje kvetiapin minimální pohotovost k dystonickým reakcím.
Není známo, v jakém rozsahu se aktivní metabolit kvetiapinu N‑desalkyl-kvetiapin podílí na farmakologické aktivitě kvetiapinu u lidí.
Klinická účinnost:
Schizofrenie
Ve třech klinických, placebem kontrolovaných studiích, s různými dávkami kvetiapinu nebyl zjištěn rozdíl v incidenci EPS nebo současného užívání anticholinergik ve skupině léčené kvetiapinem a ve skupině na placebu. Placebem kontrolovaná studie hodnotící léčbu kvetiapinem ve fixních dávkách 75 až 750 mg/den neprokázala nárůst frekvence EPS nebo potřeby současně užívaných anticholinergik.
V klinických studiích prokázal kvetiapin účinnost v léčbě pozitivních i negativních příznaků schizofrenie. Kvetiapin prokázal obdobnou účinnost v jedné studii v porovnání s chlorpromazinem a ve dvou studiích v porovnání s haloperidolem.
Bipolární porucha
Ve čtyřech placebem kontrolovaných klinických studiích hodnotících dávky kvetiapinu až do 800 mg/den v léčbě bipolární mánie, z čehož byly 2 studie jako monoterapie a 2 jako přídatná léčba s lithiem nebo valproátem sodným, nebyly mezi skupinami léčenými kvetiapinem a placebem nalezeny rozdíly v incidenci EPS nebo potřebě současně užívaných anticholinergik.
Klinické studie s kvetiapinem prokázaly jeho účinnost v monoterapii a v přídatné terapii snížením manických příznaků u pacientů s bipolární manií. Průměrná střední dávka kvetiapinu poslední týden léčby byla přibližně 600 mg/den a u asi 85 % reagujících pacientů (respondérů) byla dávka v rozmezí 400 až 800 mg za den.
Ve čtyřech klinických studiích s dobou trvání 8 týdnů, provedených na pacientech se středně závažnými až závažnými depresivními epizodami při bipolární poruše typu I a II bylo prokázáno, že účinky kvetiapinu v dávkách 300 mg a 600 mg jsou významně vyšší než ve skupině pacientů léčených placebem, měřeno relevantními endpointy: průměrné zlepšení MADRS a odpověď definovaná jako alespoň 50% zlepšení celkového skóre MADRS oproti výchozím hodnotám. Mezi pacienty dostávajícími dávku 300 mg a 600 mg kvetiapinu nebyly zjištěny rozdíly ve velikosti účinku.
V pokračující fázi u dvou z těchto klinických studií bylo prokázáno, že dlouhodobá léčba pacientů odpovídajících na kvetiapin v dávce 300 nebo 600 mg je, v porovnání s placebovou skupinou, účinná na symptomy deprese, ale nikoli na symptomy mánie.
Ve dvou studiích, které hodnotily účinnost kvetiapinu v kombinaci se stabilizátory nálady při prevenci recidivy u pacientů s manickými, depresivními a smíšenými epizodami, se kombinace kvetiapinu se stabilizátory nálady ukázala jako účinnější než monotrapie samotnými stabilizátory nálady na prodloužení doby do recidivy kterékoli náladové epizody (manické, smíšené, depresivní). Při této studii byl kvetiapin podáván dvakrát denně v celkové dávce 400 až 800 mg denně v kombinaci s lithiem nebo valproátem.
Jedna dlouhodobá studie (až 2 roky léčby) hodnotila prevenci rekurence (recidiv) u pacientů s manickou, depresivní nebo smíšenou epizodou. Kvetiapin byl účinnější než placebo v prodloužení doby do objevení se jakékoli epizody (manické, smíšené nebo depresivní) u pacientů s bipolární poruchou typu I. Počet pacientů s výskytem epizody byl ve skupině s kvetiapinem 91 (22,5 %), ve skupině s placebem 208 (51,5 %) a ve skupině s lithiem 95 (26,1 %). Při porovnání výsledků u pacientů, kteří odpovídali na léčbu kvetiapinem a buď pokračovali v léčbě kvetiapinem nebo došlo ke změně léčby na lithium, výsledky ukázaly, že přechod na lithium nebyl spojen s prodloužením času do rekurence epizody.
Klinické studie prokázaly, že kvetiapin je účinný, podává-li se dvakrát denně, přestože má farmakokinetický poločas přibližně 7 hodin. Tato zjištění dále podpořily výsledky studie, využívající pozitronovou emisní tomografii (PET), pomocí níž bylo identifikováno, že u kvetiapinu je obsazenost 5HT2- a D2-receptorů udržována po dobu až 12 hodin.
V placebem kontrolovaných klinických studiích při užití monoterapie u pacientů se základním počtem neutrofilů ≥1,5×109/l, byla incidence přinejmenším jednoho výskytu počtu neutrofilů < 1,5×109/l 1,72 % u pacientů léčených kvetiapinem ve srovnání s 0,73 % u pacientů léčených placebem. Ve všech klinických studiích (kontrolovaných placebem, otevřených, s aktivním komparátorem; pacienti s výchozím počtem neutrofilů ≥1,5×109/l), byla incidence přinejmenším jednoho výskytu počtu neutrofilů <0,5×109/l 0,21 % u pacientů léčených kvetiapinem a 0 % u pacientů léčených placebem, a incidence ≥0,5 až <1,0×109/l byla 0,75 % u pacientů léčených kvetiapinem a 0,11 % u pacientů léčených placebem.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)