salt:hasText
| - Absorpce:
Po perorálním podání samotného valsartanu je maximální koncentrace valsartanu v plazmě dosaženo za 2-4 hodiny. Průměrná absolutní biologická dostupnost je 23 %. Jídlo snižuje expozici (měřeno pomocí AUC) valsartanu přibližně o 40 % a maximální koncentraci v plazmě (Cmax) přibližně o 50 %, přestože přibližně po 8 h po podání dávky jsou koncentrace valsartanu v plazmě obdobné pro skupinu najedených osob i skupinu osob, která byla nalačno. Toto snížení AUC však není doprovázeno klinicky signifikantním snížením terapeutického účinku, a valsartan proto může být užíván s jídlem i mezi jídly.
Distribuce v organizmu:
Distribuční objem valsartanu v ustáleném stavu po intravenózním podání je přibližně 17 litrů, což svědčí o tom, že valsartan není do tkání distribuován ve významném množství. Valsartan je silně vázán na sérové proteiny (94–97 %), především na sérový albumin.
Biotransformace:
Valsartan není extenzivně biotransformován, protože pouze asi 20 % dávky je nacházeno ve formě metabolitů. Hydroxy-metabolit byl zjištěn v plazmě v nízkých koncentracích (méně než 10 % AUC valsartanu). Tento metabolit není farmakologicky aktivní.
Eliminace z organizmu:
Valsartan má multiexponenciální kinetiku rozpadu (t½α <1 hod a t½ß přibližně 9 hod). Valsartan je primárně vylučován žlučí do stolice (přibližně 83 % dávky) a ledvinami do moči (přibližně 13 % dávky), převážně jako nezměněný lék. Po intravenózním podání je plazmatická clearance valsartanu přibližně 2 l/h a jeho renální clearance je 0,62 l/h (přibližně 30 % celkové clearance). Poločas valsartanu je 6 hodin.
U pacientů se srdečním selháním
Průměrná doba do dosažení vrcholové koncentrace a poločas vylučování valsartanu u pacientů se srdečním selháním jsou obdobné hodnotám pozorovaným u zdravých dobrovolníků. Hodnoty AUC a Cmax valsartanu jsou téměř úměrné rostoucí dávce v rozsahu klinického dávkování (40 až 160 mg dvakrát denně). Průměrný faktor kumulace je přibližně 1,7. Zdánlivá clearance valsartanu po perorálním podání je přibližně 4,5 l/h. Věk neovlivňuje zřejmou clearence u pacientů se srdečním selháním.
Speciální populace
Starší pacienti
Poněkud vyšší systémová expozice valsartanu byla pozorována u některých starších osob v porovnání s mladšími osobami; tato skutečnost však nemá žádný klinický význam.
Pediatrická populace
Ve studii 26 pediatrických pacientů s hypertenzí (ve věku od 1 roku do 16 let), kterým byla podána jednotlivá dávka suspenze valsartanu (průměr: 0,9 až 2 mg/kg, maximální dávka 80 mg), byla clearance (litry/hod/kg) valsartanu srovnatelná ve věkovém rozmezí 1 rok až 16 let a podobná jako u dospělých dostávajících stejnou lékovou formu.
Porucha renální funkce
Jak bylo očekáváno u látky, jejíž renální clearance činí pouze 30 % celkové plazmatické clearance, nebyla pozorována korelace mezi funkcí ledvin a systémovou expozicí valsartanu. Úprava dávky proto není u pacientů s poškozením ledvin vyžadována (clearance kreatininu >10 ml/min). V současnosti neexistují zkušenosti s bezpečným použitím u pacientů s clearance kreatininu <10 ml/min a u pacientů podstupujících dialýzu, proto by u těchto pacientů měl být valsartan používán s opatrností (viz body 4.2 a 4.4). Valsartan je silně vázán na proteiny krevní plazmy a jeho odstranění pomocí dialýzy je nepravděpodobné.
Poškození jater
Přibližně 70 % absorbované dávky se vyloučí žlučí, převážně v nezměněné formě. Valsartan nepodléhá významnější biotransformaci. Zdvojnásobení expozice (AUC) v porovnání se zdravými osobami byla pozorována u pacientů s mírným až středně závažným poškozením jater. Přesto nebyla pozorována korelace mezi koncentracemi valsartanu v plazmě a rozsahem hepatální dysfunkce. Valsartan Orion nebyl hodnocen u pacientů se závažnou hepatální dysfunkcí (viz body 4.2, 4.3 a 4.4).
(cs)
|