salt:hasText
| - Absorpce
Omeprazol a hořečnatá sůl omeprazolu jsou acidolabilní, a proto se perorálně podávají ve formě enterosolventních granulí v tvrdých želatinových tobolkách. K absorpci dochází v tenkém střevě.
Nejvyšších hodnot v plasmě dosahuje omeprazol v průběhu 1 až 2 hodin po podání. Absorpce omeprazolu je obvykle kompletní během 3 až 6 hodin. Současně podaná potrava nemá vliv na
biologickou dostupnost omeprazolu. Systémová dostupnost (biologická dostupnost) po jednorázovém podání perorální dávky omeprazolu je asi 40 %. Po opakovaném podání jednou denně se biologická dostupnost zvyšuje až na asi 60 %.
Plasmatický poločas činí cca 40 minut a úplná plasmatická clearance dosahuje 0,3 až 0,6 l/min. U malého procenta pacientů (špatných metabolizérů CYP 2 C 19) byla pozorována snížená míra vylučování omeprazolu. V těchto případech může být konečný poločas vylučování přibližně trojnásobně delší oproti normální hodnotě a oblast pod křivkou plasmatické koncentrace (AUC) se může zvýšit až desetinásobně.
Distribuce
Zdánlivý distribuční objem u zdravých jedinců je asi 0,3 l/kg tělesné hmotnosti. Omeprazol se z 97 % váže na plazmatické bílkoviny.
Bioekvivalence OMEPRAZOL TEVA PHARMA tobolky a OMEPRAZOL TEVA PHARMA enterosolventní tablety byla prokázána jak pro plochu pod křivkou plazmatických koncentrací omeprazolu v závislosti na čase (AUC), tak pro maximální plazmatickou koncentraci omeprazolu (Cmax) pro všechny dávky, 10 mg, 20 mg a 40 mg.
Omeprazol se hromadí jako slabá báze v kyselém prostředí systému nitrobuněčných kanálků parietálních buněk. V tomto kyselém prostředí se omeprazol protonizuje a mění se na účinnou substanci – sulfenamid omeprazolu. Tato účinná substance se na sekrečním povrchu parietální buňky žaludku kovalentně váže na žaludeční protonovou pumpu (H+,K+-ATPáza) a inhibuje její aktivitu. Proto je délka inhibice kyselé sekrece výrazně delší, než je období, kdy se v plazmě nachází báze omeprazolu. Stupeň inhibice kyselé sekrece koreluje přímo s plochou pod křivkou plazmatické koncentrace a času (AUC), nikoliv však s plazmatickou koncentrací v kterémkoliv daném čase.
Metabolismus
Omeprazol je úplně metabolizován enzymovým systémem cytochromu P450 (CYP). Hlavní část metabolismu je vázána na specifickou izoformu CYP2C19 zodpovědnou za tvorbu hydroxyomeprazolu, hlavního metabolitu v plazmě. Zbývající část je vázána na jinou specifickou izoformu, CYP3A4, zodpovědnou za tvorbu omeprazol sulfonu. Následkem vysoké afinity omeprazolu k CYP2C19 existuje potenciál pro kompetitivní inhibici a metabolickou interakci typu léčivo-léčivo s jinými substráty pro CYP2C19. V důsledku nízké afinity k CYP3A4 nemá omeprazol potenciál inhibovat metabolismus jiných substrátů pro CYP3A4. Navíc, omeprazol nemá inhibiční vliv na hlavní isoenzymy CYP.
Asi 3 % kavkazské populace a 15-20 % asijské populace nemá funkční enzym CYP 2C19 a mají sníženou míru vylučování omeprazolu. V plazmě se objevují sulfon, sulfid a hydroxy-omeprazol. Tyto metabolity nemají na sekreci kyseliny žádný významný vliv. U těchto jedinců je metabolismus omeprazolu katalyzován pravděpodobně CYP3A4. Po opakovaném podání dávky 20 mg omeprazolu jednou denně byla průměrná hodnota AUC u pomalých metabolizátorů 5 až 10krát vyšší než u jedinců s funkčním enzymem CYP2C19 (rychlí metabolizátoři). Průměrné maximální plazmatické koncentrace byly také 3 až 5x vyšší. Tyto nálezy nemají vliv na dávkování omeprazolu.
Vylučování
Plazmatický eliminační poločas omeprazolu je obvykle kratší než jedna hodina jak po jednorázovém podání, tak po opakovaném perorálním podání jednou denně. Omeprazol je z plazmy zcela eliminován před podáním další dávky a není zde tendence ke kumulaci při podání jednou denně. Téměř 80 % podané perorální dávky je vyloučeno močí ve formě metabolitů a zbytek stolicí, přičemž hlavní podíl je do stolice vylučován se žlučí.
Hodnota AUC omeprazolu se zvyšuje po opakovaném podání. Tento vzestup je závislý na dávce a výsledkem je nelineární závislost AUC na dávce po opakovaném podání. Tato časová a dávková závislost je důsledkem sníženého efektu prvního průchodu játry a systémové clearance pravděpodobně způsobené inhibicí CYP2C19 omeprazolem a/nebo metabolitem omeprazolu (tj. sulfonem). Nebylo prokázáno, že by kterýkoliv z metabolitů měl vliv na kyselou žaludeční sekreci.
Zvláštní skupiny pacientů
Poškozená funkce ledvin
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin byla kinetika omeprazolu velmi podobná kinetice u zdravých subjektů. Ale vzhledem k tomu, že vylučování ledvinami je pro metabolizovaný omeprazol nejdůležitější cestou vylučování, snižuje se míra tohoto vylučování úměrně zhoršené funkci ledvin. Jestliže se omeprazol podává jednou denně, lze jeho akumulaci zabránit.
Starší pacienti
U starších pacientů je biologická dostupnost omeprazolu mírně vyšší a míra vylučování je nepatrně nižší. Ale jednotlivé hodnoty jsou téměř stejné jako u mladých zdravých subjektů a nezdá se, že by tolerance u starších pacientů léčených normálními dávkami omeprazolu byla snížena.
Po nitrožilním podání 40mg omeprazolu v průběhu pěti dnů se absolutní měřená biologická dostupnost zvýšila asi o 50%; to lze vysvětlit sníženou jaterní clearance vlivem saturace enzymu CYP 2C19.
Poškozená funkce jater
U pacientů s chronickým onemocněním jater je hodnota clearance omeprazolu snížená a plazmatický poločas se může zvýšit až na přibližně tři hodiny. Biologická dostupnost pak může být vyšší než 90 %. Omeprazol podávaný v dávkovacím režimu 20 mg jednou denně po dobu čtyř týdnů byl dobře snášen a nebyla zjištěna žádná akumulace ani omeprazolu, ani jeho metabolitů.
Biologická dostupnost jednorázové dávky omeprazolu per os je přibližně 35 %. Při opakovaném podání se tato biologická dostupnost zvyšuje asi na 60 %. U pacientů s omezením jaterních funkcí může být zvýšena i přes 90% v důsledku snížení first-pass efektu.
Současné podání s jídlem snižuje míru absorpce.
Děti
Plazmatické koncentrace omeprazolu při podávání doporučených dávek dětem od 1 roku jsou obdobné jako u dospělých. U dětí mladších než 6 měsíců je clearance omeprazolu snížena v důsledku nižší metabolické kapacity pro omeprazol.
(cs)
|