| salt:hasText
| - Glimepirid musí být užíván krátce před jídlem nebo během jídla.
Pokud je jídlo přijímáno nepravidelně, nebo vynecháváno, léčba glimepirididem může způsobit hypoglykémii. Příznaky hypoglykémie zahrnují bolest hlavy, vlčí hlad, nevolnost, zvracení, malátnost, ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivitu, poruchy koncentrace, bdělosti a reakční doby, deprese, zmatenost, poruchy vidění, poruchy řeči, afázie, třes, paréza, smyslové poruchy, závratě, bezmocnost, ztrátu sebekontroly, delirium, cerebrální křeče, ospalost a ztrátu vědomí včetně kóma, povrchní dýchání a bradykardie.
Navíc mohou být přítomny adrenergní příznaky jako pocení, lepkavá kůže, strach, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a srdeční arytmie.
Klinický obraz těžkého záchvatu hypoglykémie může být podobný mozkové příhodě.
Příznaky mohou být téměř vždy rychle potlačeny okamžitým příjmem karbohydrátů (cukru). Umělá sladidla tento efekt nemají.
Z případů jiných derivátů sulfonylmočoviny je známo, že přes počáteční úspěch protiopatření se hypoglykémie může vrátit.
Závažná hypoglykémie nebo prolongovaná hypoglykémie, dočasně léčená obvyklým množstvím cukru, vyžaduje lékařskou pomoc a někdy hospitalizaci.
Mezi faktory vedoucí k hypoglykémii patří:
- neochota či ( zejména u starších pacientů ) neschopnost pacienta spolupracovat
- podvýživa, nepravidelný příjem potravy či vynechávání jídel nebo období půstu
- nerovnováha mezi fyzickým výdejem a příjmem sacharidů
- změny diety
- konzumace alkoholu, zvláště v kombinaci s vynecháváním jídel
- snížení renálních funkcí
- těžká porucha jaterních funkcí
- předávkování glimepiridem
- některá neléčená onemocnění endokrinního systému ovlivňující metabolisms glycidů nebo kontraregulační mechanizmy hypoglykémie (např. některé poruchy funkce štítné žlázy, adenohypofýzy nebo nedostatečnost kůry nadledvin)
- současné podávání některých jiných léků (viz bod 4.5)
Léčba glimepiridem vyžaduje pravidelné monitorování hladiny glukózy v krvi a moči. Navíc je doporučeno sledovat podíl glykosylovaného hemoglobinu.
Při léčbě glimepiridem je třeba monitorovat jaterní funkce a hematologické hodnoty (zvláště leukocyty a trombocyty).
Zátěžové situace (např. úraz, operace, infekce spojená s horečkou atd.) si mohou vyžádat přechodnou léčbu inzulínem.
Nejsou zkušenosti s užíváním glimepiridu pacienty s těžkým poškozením jaterních funkcí nebo dialyzovanými pacienty. U pacientů s těžkým poškozením ledvinných nebo jaterních funkcí je indikována změna léčby s přechodem na inzulín.
Léčení pacientů s deficitem enzymu G6PD přípravky sulfonyl-močoviny pak může vést k hemolytické anémii. Vzhledem k tomu, že glimepirid patří do skupiny látek sulfonyl-močoviny, je u pacientů s nedostatkem enzymu G6PD nutná opatrnost a je třeba zvažovat alternativní léčbu bez použití sulfonyl-močoviny.
Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktosy.
Pacienti se vzácným vrozeným problémem galaktózové nesnášenlivosti, deficitu laktázy nebo glukózo-galaktózové malabsorpce nesmí lék užívat.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)