salt:hasText
| - Vitamin D:
Vstřebává se v tenkém střevě aktivním transportem a vylučuje se ledvinami.
Vápník:
Vápník je resorbován aktivním transportem a pasivní difúzí přes střevní sliznici.
K aktivnímu, vitamin-D-dependentnímu transportu dochází v proximální části duodena. Účinnost vstřebávání Ca2+ je nepřímo závislá na jeho příjmu potravou, takže na vápník chudá dieta vede ke kompenzačnímu zvýšení jeho frakční resorpce, částečně díky aktivaci vitaminu D. Intensita této reakce se významně snižuje s věkem. Některé léky, například glukokortikoidy a fenytoin, vstřebávání Ca2+ ze střeva snižují. Rovněž některé složky potravy, například fytony a oxaláty, snižují resorpci Ca2+ tvorbou nevstřebatelných komplexů. Také gastrointestinální onemocnění jako steatorea, průjem nebo chronická střevní malabsorpce zvyšují ztráty kalcia stolicí.
Hořčík:
Hořčík se vstřebává v celém střevním traktu, ale místem maximální absorpce hořčíku je zřejmě distální jejunum a ileum. Nesaturovatelné pasivní a saturovatelné aktivní transportní systému absorpce hořčíku se mohou podílet na vyšší frakční absorpci při nižším příjmu hořčíku potravou. Hlavní orgánem homeostázy hořčíku jsou ledviny.
Mangan:
K absorpci manganu zjevně dochází rovnoměrně v tenkém střevě. Téměř kompletně se vylučuje stolicí, pouze stopová množství jsou nacházena v moči.
Měď a zinek:
Deficit zinku, vznikající při léčbě některými medikamenty, je často doprovázen deficitem mědi, neboť měď reaguje při tvorbě komplexních sloučenin se stejnými látkami jako zinek. V těchto sloučeninách pak měď a zinek nejsou pro tělo biologicky dostupné. Proto by při deficitu zinku měla být podávána současně i měď.
(cs)
|