| salt:hasText
| - Oční:
- Při léčbě amiodaronem se objevují korneální mikrodepozita. Obvykle jsou však omezena na oblast pod zornicí a nevyžadují přerušení léčby. Zřídka jsou provázena vjemem barevných kruhů kolem předmětů nebo zamlženým viděním. Depozita jsou tvořena komplexními lipidy a po skončení terapie vymizí.
- Dále se vyskytlo několik případů zánětu optického nervu, ale jejich souvislost s podáváním amiodaronu nebyla jednoznačně prokázána. Nicméně při jakýchkoli poruchách vidění je nutné oftalmologické vyšetření.
Kožní:
- Fotosenzibilizace: Pacient by se měl během terapie vyhýbat slunečnímu záření (a UV záření vůbec). Také během radioterapie se může objevit erytém.
- Někdy se mohou vyskytnout kožní vyrážky, obvykle velmi nespecifické, velmi zřídka exfoliativní dermatitis. Jejich souvislost s užíváním amiodaronu nebyla jednoznačně prokázána.
- V případě dlouhodobé terapie vyššími dávkami se mohou vyskytnout břidlicově šedé až modré pigmentace kůže, po skončení terapie pozvolna vymizí.
Štítná žláza:
- Objevují se "disociované" biochemické změny (vzestup v sérovém T4, T3 zůstává v normě nebo mírně klesá) bez klinických známek tyreoidální dysfunkce. V takovém případě není třeba léčbu amiodaronem přerušovat.
- Hypotyreoidismus: může dojít k výraznému vzestupu ultrasenzitivniho TSH. Příznaky, obvykle mírné, bývají následující: přibývání na váze, snížená aktivita, excesivní bradykardie neodpovídající předpokládanému účinku amiodaronu. Porucha se upraví do 1-3 měsíců po skončení léčby. Je-li léčba amiodaronem vitálně indikována, lze dodat L-thyroxin, jehož dávka se určí na základě vyšetření hladiny TSH.
- Hyperthyreoidismus: dochází k výraznému poklesu ultrasenzitivního TSH. Objevují se tyto příznaky: ztráta na váze, arytmie, anginózní bolesti, městnavé srdeční selhání. V tomto případě je třeba amiodaron vysadit. Návrat k normálnímu stavu trvá potom 3-4 týdny. Vážné případy, kde hrozí i letální zakončení, vyžadují okamžitou léčbu podle konkrétního případu: antityreoidální léčiva (která nemusí být vždy účinná), kortikoidy, beta-blokátory.
V každém případě je nutno pacienta monitorovat po dobu několika měsíců po skončení léčby amiodaronem.
Respirační:
- Byly zaznamenány případy postižení plic (hypersensitivní pneumonitis, alveolární nebo intersticiální pneumonitis nebo fibróza, pleuritis, bronchiolitis obliterans, organizující se pneumonie Boopova), někdy s fatálním zakončením. U pacientů, u kterých se vyvíjí námahová dušnost, ať už izolovaná nebo spojená s celkovým zhoršením stavu (únava, ztráta na váze, horečka) je tedy vhodné provést rentgenové vyšetření hrudníku. Uvedené stavy jsou obecně reversibilní vysadí-li se amiodaron včas. Lze uvážit i terapii kortikoidy. Klinické příznaky obvykle ustoupí do 3-4 týdnů, u RTG vyšetření a funkčních parametrů trvá návrat k normě déle (několik měsíců).
- Bylo zaznamenáno několik málo případů syndromu respirační tísně u dospělých. Šlo o případy následující bezprostředně po chirurgických zákrocích (možná interakce s vyšší koncentrací kyslíku ve vdechovaném vzduchu).
Neurologické:
- Sensitivně-motorická periferní neuropatie a/nebo myopatie, obvykle reverzibilní po přerušení léčby.
- Extrapyramidový tremor, mozečková ataxie, výjimečně benigní intrakraniální hypertenze (psuedotumor mozku), noční můry.
Jaterní:
- Na počátku terapie může dojít k izolovanému, obvykle ne příliš vysokému vzestupu transamináz (1,5-3 x), hodnoty často poklesnou spontánně nebo po snížení dávky, nicméně je třeba tyto parametry pravidelně monitorovat. Zřídka se mohou vyskytnout akutní jaterní poruchy se zvýšenými sérovými transaminázami a/nebo žloutenkou, případně s fatálním zakončením. V těchto případech je nutno terapii amiodaronem přerušit.
- Dále byly zaznamenány případy chronického postižení jater (pseudoalkoholická hepatitis, cirhóza). Jejich klinické příznaky a biologické změny mohou být minimální, doporučuje se proto pravidelné monitorování jaterních funkcí. Klinické i biologické abnormality obvykle ustoupí po přerušení léčby.
Kardiální:
- Bradykardie, která závisí na velikosti dávky. Výraznější bývá jen v některých případech (dysfunkce sinusového uzlu, starší pacienti), kdy může výjimečně dojít i k sinusové zástavě.
- Zřídka může dojít k poruchám ve vedení (sinoatriální blok, atrioventrikulární blok různého stupně).
- Nelze vyloučit výskyt nové arytmie nebo zhoršení již existujících potíží, následované případně i srdeční zástavou. Přesná souvislost těchto účinků s terapií není zatím zcela objasněna - v každém případě jsou velice řídké a obvykle v souvislosti s některými lékovými interakcemi nebo poruchami elektrolytů.
Jiné:
- Benigní trávicí obtíže (nauzea, zvracení, nechutenství), obvykle se projevují na počátku léčby a po snížení dávek na udržovací vymizí.
- Alopecie.
- Zánět nadvarlete - bylo zaznamenáno několik případů, ale jejich souvislost s podáváním amiodaronu nebyla prokázána.
- Zřídka se objevují některé klinické známky svědčící pro přecitlivělostní reakci: vasculitis, postižení ledvin s vzestupem hodnot kreatininu, trombocytopenie.
- Výjimečně se může vyskytnout hemolytická nebo aplastická anémie.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)