| salt:hasText
| - Absorpce
Po parenterálním podání je metotrexát obvykle úplně absorbován. Po intramuskulární injekci je dosaženo maximální plazmatické hladiny za 30-60 minut.
Distribuce
Po intravenózním podání je iniciální distribuční objem 0,18 l/kg (18% tělesné hmotnosti) a v rovnovážném stavu je to okolo 0,4-0,8 l/kg (40-80% tělesné hmotnosti). Metotrexát pomalu penetruje do třetího kompartmentu (pleurální výpotek, ascites), kde dosahuje po 6 hodinách rovnovážného stavu s plazmatickou koncentrací. Metotrexát soutěží s redukovanými foláty o přenašeč v aktivním membránovém transportu.
Při sérové koncentraci nad 100 µM se pasivní infuze stává nejdůležitější cestou k dosažení efektivních intracelulárních koncentrací metotrexátu. Přibližně 50% podané dávky je vázáno na sérové proteiny.
V terapeutických koncentracích metotrexát po perorálním nebo parenterálním podání nepřestupuje hematoencefalickou bariérou. Vysokých koncentrací v cerebrospinální tekutině lze dosáhnout intrathekálním podáním.
Metabolismus
Po absorpci je metotrexát v játrech a intracelulárně metabolizován na polyglutamové formy, které mohou být hydrolázami konvertovány zpět na metotrexát.
Tyto polyglutamáty působí jako inhibitory dihydrofolátreduktáty a tymidylátsyntetázy.
Malé množství polyglutamátů zůstává přítomno dlouhodobě ve tkáních. V malém množství dochází u běžně předepisovaných dávek k metabolizaci na 7-hydroxymetotrexát. Akumulace tohoto metabolitu může být významná při vysokých dávkách. Rozpustnost 7-hydroxymetotrexátu je 3-5krát nižší než rozpustnost mateřské sloučeniny. Konečný poločas metotrexátu u pacientů léčených nízkými dávkami (méně než 30 mg/m2) činí približně 3-10 hodin. U nemocných s vysokými dávkami metotrexátu je konečný poločas 8-15 hodin.
Eliminace
Eliminace probíhá převážně renální exkrecí a je závislá na dávce a aplikační cestě. Po intravenózním podání je 44-100% podané dávky vyloučeno nezměněno močí do 24 hodin.
Méně než 10% podané dávky je vyloučeno žlučí. Předpokládá se, že dochází k enterohepatální recirkulaci metotrexátu. Renální exkrece probíhá glomerulární filtrací a aktivní tubulární exkrecí. Z důvodu saturace renální tubulární reabsorpce dochází k nelineární eliminaci, která byla popsána u psoritických pacientů léčených dávkou 7,5-30 mg. Snížená renální funkce a konkomitantní podání léčiv, která se rovněž eliminují tubulární exkrecí (slabé organické kyseliny) může podstatně zvýšit koncentraci metotrexátu v séru. Známá je korelace mezi clearance metotrexátu a clearance endogenního kreatininu. Clearance metotrexátu je velmi variabilní a snižuje se u vyšších dávek. Bylo prokázáno, že snížená clearance je jedním z nejdůležitějších faktorů zodpovědných za toxicitu metotrexátu. Toxicita metotrexátu u normálních tkání je úměrná spíše délce expozice než dosažené maximální plazmatické koncentraci. V případě, že pacient vykazuje sníženou eliminaci z důvodu snížené funkce ledvin, výpotku nebo z jiného důvodu, sérové koncentrace metotrexátu mohou setrvávat zvýšené po dlouhou dobu.
Toxicita po podání vysokých dávek metotrexátu nebo v případě prodloužené eliminace je snížena podáním leukovorinu během poslední fáze plazmatické eliminace. U vysokodávkové terapie je možnost precipitace vyšší při pH větší než 7. Během podání vysokých dávek metotrexátu je doporučena hyperhydratace a alkalizace moči.
Farmakokinetické monitorování hladin metotrexátu je vhodné pro detekci pacientů se zvýšeným rizikem metotrexátové toxicity a usnadňuje dávkování leukovorinu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)