salt:hasText
| - Nežádoucí účinky jsou velmi časté (> 10%). Mezi toxické účinky, které limitují dávkování léčiva, patří myelosuprese, která se vyskytuje až u > 10%, a kardiotoxicita vyskytující se u 1 – 10% pacientů.
Doxorubicin může zvýšit toxicitu radioterapie a další protinádorové léčby (streptozocin, methotrexat, cyklofosfamid).
Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000)
Velmi vzácné (< 1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Srdeční poruchy
Velmi časté
Kardiotoxicita se může bezprostředně po podání léčiva projevit arytmií. Změny na EKG včetně zploštění T-vlny a potlačení S-T mohou přetrvávat až dva týdny po podání. Může se vyskytnout perikarditida a myokarditida.
Riziko rozvoje kardiomyopatie se zvyšuje postupně s rostoucí dávkou. Neměla by být překročena souhrnná dávka 550 mg/m², k nevratnému městnavému srdečnímu selhávání však může dojít již při dávce 240 mg/m².
Za rizikový faktor by měl být považován věk vyšší než 70 let nebo nižší než 15 let. Bylo rovněž zaznamenáno, že souběžná nebo předchozí léčba mitomycinem C, cyklofosfamidem nebo dakarbazinem podporuje kardiomyopatii vyvolanou doxorubicinem (viz bod 4.4).
Kardiotoxicita se může projevit i několik týdnů nebo měsíců po přerušení léčby doxorubicinem. Riziko rozvoje srdečního selhání u onkologických pacientů léčených doxorubicinem přetrvává celoživotně.
Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi časté
Útlum krvetvorby zahrnuje přechodnou leukopenii, neutropenii, horečku, zvýšené riziko infekce, anémii a trombocytopenii, které dosahují svých nejvyšších hodnot 10-14 dnů po léčbě.
Poruchy oka
Vzácné
Zánět spojivek, slzení.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Velmi vzácné
Byly zaznamenány ojedinělé případy plicní toxicity (tachypnoe, dušnost/pleurální výpotek, bronchiolitis obliterans vyvolávající pneumonii, bronchocentrická granulomatóza/život ohrožující dechový útlum, syndrom připomínající stav po pneumektomii, intersticiální pneumonitida, radiační pneumonitida, plicní embolie). Při kombinované cytostatické léčbě (např. s gemcitabinem, bleomycinem, taxany či rituximabem) s nebo bez radioterapií mediastina a u pacientů s predispozicí je nutno zvážit možnost výskytu plicní toxicity.
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté
Za 5 až 10 dnů po podání se může objevit nauzea, zvracení, zánět sliznic (např. dutiny ústní a konečníku) a průjem. Poškození gastrointestinálního ústrojí může vyústit v tvorbu vředů, krvácení a perforaci.
Zánět sliznice běžně začíná pálením v ústech a v krku 5-10 dnů po podání léčiva a může vést až k ulceracím se souvisejícím nebezpečím sekundární infekce. Zánět sliznice může rovněž postihnout pochvu, konečník a jícen.
Poruchy ledvin a močových cest
Časté
Intravezikální podání může vyvolat následující nežádoucí reakce: hematurie, podráždění močového měchýře a močové trubice, strangurie a polyurie. Tyto reakce jsou obvykle středně závažné a krátkodobé. Intravezikální podání doxorubicinu může občas vyvolat hemoragickou cystitidu, a tím snížení kapacity močového měchýře. Doxorubicin vyvolává červené zbarvení moči.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi vzácné
Reverzibilní alopecie u většiny pacientů, hyperpigmentace nehtových lůžek, kožní řasy, onycholýza.
Doxorubicin je vysoce dráždivý a jeho vylití v místě infuze může způsobit místní bolest, podráždění, pálení, tromboflebitidu, někdy i ulcerace a kožní nekrózy.
Ojediněle byly zaznamenány reakce z přecitlivělosti, např. kožní reakce (vyrážky, svědění, kopřivka, angioedém, horečka a anafylaxie).
Doxorubicin ovlivňuje a posiluje běžné reakce tkání na ozáření. Je-li doxorubicin podán určitý čas po ozáření, mohou se vyskytnout pozdní ("paměťové") reakce na záření.
Endokrinní poruchy
Není známo
Pediatričtí pacienti: Invazivní chemoterapeutické režimy mohou vyvolat předpubertální selhání růstu a endokrinní poruchy.
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi časté
Hyperurikémie.
Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené (zahrnující cysty a polypy)
Méně časté
Pediatričtí pacienti mohou mít zvýšené riziko pozdního neoplastického onemocnění, zejména akutní myeloidní leukemie (AML).
Vzácné
Výskyt sekundární akutní myeloidní leukemie s preleukemickou fází nebo i bez ní byl vzácně hlášen u pacientů, kteří byli souběžně léčeni epirubicinem a antineoplastiky poškozujícími DNA. Tyto případy mohou mít mít krátké období latence (1 - 3 roky).
Cévní poruchy
Velmi vzácné
Byla zaznamenána tromboflebidita.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Vzácné
Je-li injekce podána příliš rychle, může se vyskytnout zčervenání obličeje.
Poruchy jater a žlučových cest
Časté
Bylo zaznamenáno mírné přechodné zvýšení hladiny jaterních enzymů. Souběžná radioterapie jater může vyvolat závažnou hepatotoxicitu, která se někdy může rozvinout na cirhózu.
(cs)
|