http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2013/30-Cdo-2062-2013/expression/cz/decision/2013/30-Cdo-2062-2013/cs">

30 Cdo 2062/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyň a ) A. V., b ) J. D., c ) M. S., všech zastoupených JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalované M. N., zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská 19, o určení neplatnosti kupní smlouvy a platnosti odstoupení od smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 232/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2012, č. j. 17 Co 465/2012-364, takto : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2012, č. j. 17 Co 465/2012-364, se ve výrocích III. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :Obvodní soud pro Prahu 8 ( dále již „ soud prvního stupně “ ) rozsudkem ze dne 11. května 2012, č. j. 25 C 232/2010-308, výrokem I. určil, že označená kupní smlouva je neplatná, výrokem II. zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhaly určení, že od označené kupní smlouvy bylo platně odstoupeno emailem žalobkyň ze dne 13. června 2006, výrokem III. rovněž zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly určení, že od téže kupní smlouvy bylo odstoupeno dopisem žalobkyň ze dne 18. října 2005, a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání všech účastnic Městský soud v Praze ( dále již „ odvolací soud “ ) v záhlaví označeným rozsudkem výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I. „ tak, že se žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2005 ve znění dohody ze dne 10. 5. 2006, uzavřené žalobkyněmi jako prodávajícími a žalovanou jako kupující ohledně prodeje domu na pozemku s pozemkem o výměře 432 m2, zapsaných na LV pro k. ú. K., obec P. u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, zamítá. “, výrokem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho meritorním výroku II, výrokem III. změnil zamítavý meritorní výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, „ že se určuje, že odstoupení od kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2005 ve znění dohody ze dne 10. 5. 2006 dopisem žalobkyň ze dne 18. 10. 2008 je platné “, a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Pokud jde o měnící výrok III., který – jak bude uvedeno níže – napadla žalovaná dovoláním, odvolací soud v odůvodnění ( písemného vyhotovení ) svého rozsudku mj. uvedl : „ Z obsahu spisu je zřejmé, že v kupní smlouvě ze dne 19. 12. 2005 byla sjednána kupní cena 12,000.000,- Kč tak, že část kupní ceny ve výši 200.000,- Kč byla žalovanému zaplacena při podpisu kupní smlouvy a další část ve výši 11.800.000,- Kč bude uhrazena po splnění podmínek Živnostenské banky, a. s. na účet advokátní úschovy JUDr. K. R. Žalovanou přitom nebyla kupní cena zaplacena podle této smlouvy, a to ani na vyzvání žalobkyň. Na tomto podkladě došlo k dohodě o změně kupní smlouvy, kdy cena byla navýšena na částku 12,300.000,- Kč a její splatnost byla stanovena tak, že 200.000,- Kč bylo zaplaceno při podpisu smlouvy a další část ve výši 1,000.000,- Kč bude zaplacena do 10. 5. 2006, částka 2,000.000,- Kč do 20. 5. 2006 a částka 8.800.000,- Kč do 31. 5. 2006. Ani v této dodatečné lhůtě tedy do 31. 5. 2006 nebyla žalovanou kupní cena podle smlouvy zaplacena. Jednalo se přitom o další lhůtu k zaplacení kupní ceny. Poté ještě žalovaná měla možnost plnit až do 16. 6. 2006 včetně na účet JUDr. R., který byl pro plnění sjednán ve smlouvě. Současně nebylo v řízení prokázáno, ale žalovanou, která odmítla důkaz svoji účastnickou výpovědí, ani tvrzeno, že by byl uskutečněn z její strany jakýkoliv další pokus o plnění jiným způsobem, a to až do 18. 10. 2008, tedy do doby, nežl( i ) žalobkyně platně odstoupily od smlouvy. Naopak o tom, že žalovaná již neměla v úmyslu kupní cenu zaplatit svědčí její požadavek o vrácení již složené kupní ceny, která jí byla dne 15. 9. 2008, tedy ještě před odstoupením od smlouvy ze dne 18. 10. 2008, žalobkyně vrácena v částce 3,000.000,- Kč a poté 1.100.664,- Kč. Žalované tak již byla celá dříve složená část kupní ceny vrácena….Odvolací soud tak hodnotí odstoupení od smlouvy dopisem žalobkyň ze dne 18. 10. 2008 jako platné. “ Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, a to do jeho meritorního výroku III., podala žalovaná ( dále již „ dovolatelka “ ) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání. Přípustnost dovolání odvozuje z § 237 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvody ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a ), b ) a odst. 3. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení následujících právních otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny :„ - zda je doba prodlení dlužníka se splněním jeho povinnosti uhradit zbývající část kupní ceny v délce 16 kalendářních dní natolik dlouhou, že věřiteli vznikne dle ust. § 517 odst. 1 občanského zákoníku právo odstoupit od kupní smlouvy bez učinění jakékoli předchozí výzvy v plnění v náhradní lhůtě, v níž by dlužník mohl zbytek kupní ceny doplatit;- zda je věřitel v prodlení pro neposkytnutí součinnosti dlužníkovi ke splnění jeho dluhu ve smyslu ust. § 522 občanského zákoníku za situace, kdy v kupní smlouvě bylo věřitelem a dlužníkem sjednáno, že kupní cena bude dlužníkem složena na za tím účelem zřízený bankovní účet, a právní zástupce věřitele svým pokynem daným bance znemožnil ve prospěch účtu přijímat jakékoli platby. “ Dovolatelka ve svém dovolání podrobně rozvádí uplatněné dovolací důvody a závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky ( dále již „ Nejvyšší soud “ nebo „ dovolací soud “ ) rozsudek odvolacího soudu v jeho napadeném meritorním výroku III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně v obšírně koncipovaném písemném vyjádření se ztotožňují s napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu, nesouhlasí s dovolací argumentací a navrhují, aby dovolací soud podané dovolání zamítl a přiznal jim náhradu nákladů dovolacího řízení. Úvodem Nejvyšší soud předesílá, že tuto věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31 prosince 2012 ( čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „ o. s. ř. “ ). Dále konstatuje, že dovolání proti shora meritornímu výroku III. rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou ( účastnicí řízení ), řádně zastoupenou advokátkou, obsahuje zákonem stanovené náležitosti ( § 241a odst. 1 o. s. ř. ), je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. přípustné a je ( jak bude rozvedeno níže ) i důvodné. Dovoláním napadený ( v jeho meritorním výroku III. ) rozsudek odvolacího soudu vycházel ze zjištění, že ( ještě jednou citováno z jeho odůvodnění ) „ v kupní smlouvě ze dne 19. 12. 2005 ( uzavřené mezi žalobkyněmi a žalovanou ) byla sjednána kupní cena 12.000.000,- Kč tak, že 1. část kupní ceny ve výši 200.000,- Kč byla žalovanou zaplacena při podpisu kupní smlouvy a další část ve výši 11.800.000,- Kč bude uhrazena po splnění podmínek Živnostenské banky, a. s. na účet advokátní úschovy JUDr. K. R. “, a že „ Žalovanou přitom nebyla kupní cena zaplacena podle této smlouvy, a to ani po vyzvání žalobkyň. “ Dále odvolací soud vycházel ze zjištění, že poté, dne 10. května 2006, „ došlo k dohodě o změně kupní smlouvy, kdy cena byla navýšena na částku 12.300.000,- Kč “ s nově dohodnutou splatností. Z odůvodnění napadeného rozsudku přitom nevyplývá, že by po uzavření předmětné dohody byla dovolatelka žalobkyněmi vyzvána, aby v dodatečně poskytnuté přiměřené lhůtě splnila svůj dluh z předmětné kupní smlouvy. Z odůvodnění ( písemného vyhotovení ) rozsudku soudu prvního stupně, na základě ( jinak nepřípustného ) souhrnného skutkového zjištění ( srov. str. 6 až 8 cit. prvoinstančního rozsudku ), se toliko podává, že „ Není také pochyb o tom, že splatnost kupní ceny byla v průběhu doby dohodou obou stran opakovaně odsouvána a soud z výpovědí žalobkyně č. 2 i svědků JUDr. R., H. Z. a Mgr. T. nemá pochybnosti o tom, že skutečně byl stranami stanoven dodatečný termín do 31. 5. 2006. “ ( viz str. 15 první odstavec téhož rozsudku ). Odvolací soud ovšem zcela ponechal stranou právní posouzení popsaného právního jednání účastnic, jež vyústilo v uzavření dohody, která měla vliv jak na výši, tak i na splatnost dluhu dovolatelky, tj. zda se jednalo o kumulativní ( srov. § 516 obč. zák. ) či privativní novaci ( srov. § 570 obč. zák. ), a ( implicite ) nesprávně měl za to, že uzavření takové dohody, v jejímž důsledku došlo ke změně výše kupní ceny a její splatnosti, nemá žádný vliv na konstatované prodlení dovolatelky s plněním dluhu. Dosah takového právně kvalifikačního posouzení z hlediska meritorního rozsouzení tohoto případu je přitom – jak se podává z judikatury dovolacího soudu – nasnadě. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 22. října 2002, sp. zn. 33 Odo 566/2001, který je veřejnosti dostupný na webových stránkách http ://nsoud.cz, vyložil a odůvodnil následující právní závěr : „ Závazek zaplatit kupní cenu v původním termínu nemůže vedle závazku zaplatit v termínu později sjednaném, který původní termín nahradil, obstát; platí proto pouze posledně sjednaný termín splatnosti. Je-li kupující povinen zaplatit v takto sjednaném termínu, nemůže být před takto stanovenou splatností v prodlení ( neboli prodlení nemohl nastat před splatností kupní ceny ). “ Tento závěr pak o to zřetelněji vyvstává při zjištění, že mezi účastníky nedošlo pouze ke změně ujednání o splatnosti kupní ceny, nýbrž ke změně esenciální složky kupní smlouvy – kupní ceny. Pominutí popsaného právně významného jednání, k němuž došlo po uzavření předmětné kupní smlouvy, ovšem znamená, že napadený rozsudek v dovoláním dotčeném rozsahu nemůže z hlediska věcné správnosti obstát. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než konstatovat, že dovolatelce se podařilo osvědčit naplnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b ) o. s. ř. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. v dovoláním dotčeném rozsahu zrušil a podle § 243b odst. 3 věty první téhož procesního předpisu jej v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K projednání věci nebylo nařízeno jednání ( § 243a odst. 1 o. s. ř.ú. V dalším řízení bude ( odvolací ) soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( § 243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ); v novém rozhodnutí o věci rozhodne odvolací soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu také o nákladech původního řízení ( § 243d odst. 1 o. s. ř. ). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně 25. září 2013 JUDr. Pavel V r c h a předseda senátu