http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2012/33-Cdo-278-2012/expression/cz/decision/2012/33-Cdo-278-2012/cs">

33 Cdo 278/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně T-Mobile Czech Republic a. s. se sídlem Praha 4, Tomčíkova 2144/1, identifikační číslo : 649 49 681, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 30, proti žalované B. E., o zaplacení 13.622,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 EC 295/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2011, č. j. 14 Co 195/2011-39, takto : Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2011, č. j. 14 Co 195/2011-39, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. prosince 2010, č. j. 9 EC 295/2010-28, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 30. prosince 2010, č. j. 9 EC 295/2010-28, zastavil řízení, věc postoupil po právní moci tohoto usnesení Českému telekomunikačnímu úřadu se sídlem Praha 9, Sokolovská 219, Územní pracoviště Plzeň, a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Dospěl k závěru, že k projednání a rozhodnutí dané věci, kdy jde o smluvní pokutu sjednanou pro případ nedodržení podmínek smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, není dána pravomoc soudu. Jde totiž ve smyslu § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ( dále jen „ zákon o elektronických komunikacích “ ), o spor mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, k jehož rozhodnutí je podle § 108 odst. 1 písm. g/ zákona o elektronických komunikacích povolán Český telekomunikační úřad. Řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky zastavil ( § 104 odst. 1 o. s. ř. ). Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. dubna 2011, č. j. 14 Co 195/2011-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že tím, že si žalobkyně „ zajistila úhradu nezaplacené smluvní pokuty uzavřením dohody o narovnání, nezměnila vztah mezi účastníky řízení na vztah občanskoprávní, takže i nadále spor o úhradu smluvní pokuty musí řešit Český telekomunikační úřad. “ Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že pravomoc soudu je v posuzované věci dána, neboť dohodou o narovnání ze dne 9. 2. 2010 účastnice založily nový závazek. Cituje z judikatury dovolacího soudu a připomíná, že dohoda o narovnání je samostatným právním důvodem vzniku závazku a že po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku založeného dohodou o narovnání. Namítá, že odvolací soud pochybil, když předmětnou dohodu vyhodnotil jako „ pouhé zajištění “ závazku vzniklého na základě zákona o elektronických komunikacích, a nikoli jako soukromoprávní vztah ( založený dohodou o narovnání ), o němž v případě sporu rozhoduje soud v občanském soudním řízení. Z uvedených důvodů dovolacímu soudu navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „ o. s. ř. “ ( srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. ). Dovolání žalobkyně je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné. Žalobkyně v dovolání žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se proto zabýval jen uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně po obsahové stránce vylíčila ( § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. ). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že projednání a rozhodnutí této věci nepatří do pravomoci soudu, nýbrž Českého telekomunikačního úřadu. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudu nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby ( návrhu na zahájení řízení ) zůstávají přitom zachovány. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů, pokud podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle § 108 odst. 1 písm. g/ zákona o elektronických komunikacích Úřad podle tohoto zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon. Podle § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost ( § 7 ) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Podle § 585 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ obč. zák. “ ), dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet ( odst. 1 ). Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku ( odst. 2 ). Dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání ( odst. 3 ). Narovnání ( transactio ) je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoliv sporná práva, kterými mohou disponovat. Sporností práv ve smyslu ustanovení § 585 obč. zák. se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu ( co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod. ) Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Může jít o pochybnost subjektivní povahy, jejíž příčinou může být i omyl. Pochybnosti se mohou týkat otázek skutkových i právních. Podmínkou platnosti dohody o narovnání přitom není existence původního ( narovnávaného ) právního vztahu mezi účastníky této dohody. Dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem - právním důvodem vzniku závazku. Po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku založeného dohodou o narovnání. Promlčecí lhůta k plnění nově vzniklého závazku z dohody o narovnání začíná běžet ode dne, kdy podle dohody mohlo být právo vykonáno poprvé ( srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. IV. ÚS 13/2000, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 20, svazek 18, str. 437, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 1/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „ Soubor “/, pod C 1908, ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 33 Odo 371/2002, uveřejněné v Souboru pod C 1359, a ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2003, uveřejněné v Souboru pod C 3008, jakož i Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1712 ). V posuzovaném případě účastnice podepsaly ( žalobkyně, resp. její zástupce dne 29. 1. 2010 a žalovaná dne 9. 2. 2010 ) listinu, kterou označily jako „ Dohodu o narovnání “ uzavřenou podle § 585 obč. zák. V ní mimo jiné uvedly, že mezi nimi vznikl spor o výši smluvní pokuty, kterou žalobkyně ( poskytovatelka služeb elektronických komunikací a věřitelka ) vyúčtovala žalované ( účastnice a dlužnice ) podle čl. 8.2 Všeobecných podmínek věřitele na základě účastnické smlouvy ze dne 4. 10. 2005; žalovaná tvrdila, že smluvní pokutu částečně uhradila, což žalobkyně popírá. Účelem dohody je narovnání tohoto sporného nároku tak, že žalovaná se zavazuje uhradit žalobkyni 15.122,- Kč formou blíže specifikovaných splátek. Dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu, že žalobkyně si uzavřením dohody o narovnání jen „ zajistila “ úhradu nezaplacené smluvní pokuty a že se tím nezměnil vztah mezi účastnicemi na vztah, o němž by rozhodoval soud. Z projevu vůle zachyceného v listině je jednoznačné, že účelem, který účastnice uzavřením dohody sledovaly, bylo odstranění dosavadní spornosti ohledně výše vyúčtované smluvní pokuty; tj. jeho narovnání dohodou účastnic, podle níž se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu, jejíž výši učinily účastnice nespornou, a žalobkyně umožnila žalované splnit peněžitý závazek ve splátkách. Tím došlo ve smyslu § 585 obč. zák. a výše zmiňované judikatury k nahrazení dosavadního závazku ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací závazkem z dohody o narovnání. Předmět sporu se tudíž netýká porušení povinností uložených zákonem č. 127/2005 Sb. nebo na jeho základě, nýbrž porušení povinnosti z dohody o narovnání. Jelikož původní závazek zanikl a žalobkyně žaluje plnění z dohody o narovnání, nejde již bezprostředně o spor mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé ( § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích ), k jehož rozhodnutí je založena pravomoc Českého telekomunikačního úřadu ( § 108 odst. 1 písm. g/ zákona o elektronických komunikacích ). Lze uzavřít, že žalobkyni se podařilo zpochybnit správnost právního závěru odvolacího soudu, že věc nespadá do pravomoci soudů. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil ( § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. ). Jelikož důvody zrušení platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( § 243 odst. 3 věta druhá o. s. ř. ). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci ( § 243d odst. 1 věta první a druhá o. s. ř. ). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. srpna 2013 JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu