Description
| - V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 30. září 2010, č. j. 29 C 271/2010-15, jímž Obvodní soud pro Prahu 7 uložil žalovanému zaplatit žalobci 101.298,- Kč s příslušenstvím ( první výrok ). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení ( druhý výrok ). Odvolací soud – cituje ustanovení § 114b a § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( dále též jen „ o. s. ř. “ ) – přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalovaný podal ve věci vyjádření až po uplynutí lhůty určené mu soudem prvního stupně v usnesení o výzvě k vyjádření vydané podle § 114b odst. 1 o. s. ř. a nastala tak fikce uznání žalobou uplatněného nároku. Námitku žalovaného, podle níž mu nebyl platební rozkaz s výzvou k vyjádření doručen řádným způsobem, neboť podpis na doručence k němu není jeho podpisem, odvolací soud neměl za důvodnou. Po provedeném dokazování ( a s přihlédnutím k tomu, že sám žalovaný v jím podaném odporu ze dne 26. května 2010 potvrdil doručení platebního rozkazu ) uzavřel, že platební rozkaz ze dne 20. dubna 2010, jehož součástí byla i kvalifikovaná výzva k vyjádření, byl poštou doručen žalovanému v jeho bytě dne 17. května 2010. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ( o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde ), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( § 242 odst. 3 o. s. ř. ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
|