Description
| - K námitce J. N., podle níž členská práva a povinnosti nabyl v dobré víře a „ za standardních podmínek “,
soud prvního stupně
konstatoval - poukazuje na skutečnost, že P. H. J. N. neinformoval o způsobu, jakým nabyl převáděných práv P. J., a na skutečnost, že J. N. členství v družstvu „ zakoupil “ prostřednictvím realitní kanceláře za 800.000,- Kč, tedy za částku „ zcela zřejmě přiměřenou obvyklé ceně těchto členských práv “ - že ačkoli J. N. nabytí práv v dobré víře prokázal, přičemž dobrá víra „ je hodna právní ochrany ( … ) je třeba konstatovat, že legitimní očekávání ochrany dobré víry ještě nemusí být ve všech případech důvodem, aby soud pominul, že původní smlouva o zajišťovacím převodu práva je absolutně neplatná… “Soud prvního stupně uzavřel, že poskytnutím ochrany dobré víře v projednávané věci by ustanovení
§ 39 obč. zák. z
větší části ztrácelo smysl a bylo by snadné je obejít, což učinil i P. J. převodem členských práv a povinností na další osobu. Soudu prvního stupně se tak „ příčí uzavřít, že J. N. požívá natolik vysoké ochrany své dobré víry, že by bylo namístě žalobu zamítnout, “ přestože je původní smlouva o zajišťovacím převodu neplatná. Mohl by tak učinit pouze v případě, kdyby neplatnost smlouvy o převodu shledával výhradně z formálních důvodů.
|